Recenze hry: Ico

Je mnoho ukazatelů prokazatelných kvalit hry. Nespočetná komunita příznivců, hrající hru ve více hráčích denně. Seznamy ocenění, které hra v průběhu let nasbírala. Ohlášení vývoje pokračování ve světle tržeb z prvního týdne prodeje. A takto by se dalo ještě pokračovat. Nepopiratelným důkazem kvalit hry Ico je, že i dnes, pět let od svého vydání, stále patří mezi nejkvalitnější tituly na PlayStation 2 a jeho pořízení by měl zvážit každý vlastník této konzole. Jedná se totiž o ten vzácný případ „hry pro každého“. Zážitek z Ica se těžko popisuje, hra má neskutečně poutavou a poetickou atmosféru, která zkrátka hráče chytne a nepustí.
Příběh začíná samotným Icem – chlapcem, který se narodil s rohy. Jak už je v jeho vesnici při takovéto události zvykem (očividně jde o méně vzácný jev, než se dá očekávat), je spoután a odvezen na hrad na ostrově, jehož jedinou spojnicí s pevninou je buď loď nebo most, většinou zatažený. Na hradě je Ico uvržen do kamenného sarkofágu, odkud se mu ale souhrou náhod podaří dostat. Při prvotním prozkoumávání hradu narazí na tajemné stíny, které se zdají být živými a hrad evidentně obývají. Ico upadá do bezvědomí a když se ráno probere, nezlomen se vydává hrad prozkoumávat znovu. Narazí na klec, v níž se nachází křehká, poloprůsvitná éterická dívka, mluvící neznámým jazykem. Ico se ji rozhodne osvobodit, ale stíny o dívku jeví enormní zájem a nehodlají ji nechat odejít, ať už jim Ico bude stát v cestě či ne. A tak se nesourodá dvojice vydává na strastiplnou cestu, na jejímž konci snad hrad opustí...
Jak už jsem uvedl výše, zážitek ze hraní Ica se těžko popisuje. V podstatě jde o logickou hru s akčními vsuvkami. Abych to osvětlil... No, především – Ico nesmí nikdy nechat Yordu (jak se naše bledulka jmenuje) na dlouho bez dozoru, protože se objeví stíny, které ji unesou do jednoho z vortexů, které se na hradě občas objevují a slouží jako rodiště nových stínů. Pokud se tak stane, netřeba hned načítat poslední uloženou hru, Ico ještě může stihnout Yordu vytáhnout, než se do stínů ponoří zcela. Vortexy se objevují i ve chvíli, kdy je Yorda s Icem, ale Ico se může stínům bránit. Zpočátku obyčejným klackem, ale v průběhu hry najde i několik lepších zbraní. Nést ovšem může pouze jednu. Stíny se vyskytují jen v několika málo variantách, pozemní a létající, přičemž pozemních je několik druhů, ale jejich rozmanitost není nijak vysoká. Přesto to ve hře nevadí, protože vaším hlavním protivníkem nejsou stíny, ale prostředí okolo. Nemyslete si totiž, že jen projdete několik místností, zatáhnutím páky spustíte most a utečete z ostrova. Ba ne, tenhle hrad vás nikam zadarmo nepustí a cesta vpřed je značně krkolomná. Ico je ten, kdo hledá a tvoří cestu dál. Šplh přes zdi, přeskakování mezi římsami, tahání za páky i houpání se na řetězech, Ico se s mrštností, jakou mu jen jeho dětské tělo dovoluje, dostane kamkoli, kam mu jen zákony fyziky umožní. Yorda není zdaleka tak atletická a Ico jí musí pomáhat jít dál. Svou užitečnost dívka ovšem prokáže u zvláštních runových dveří, kterých je všude po hradu plno. Je to totiž právě ona, kdo je dokáže otevřít. Kombinací schopností naší dvojice tedy postupujete tajemným hradem dále, přičemž si nelze nevšimnout grafického zpracování celé hry. Ano, v dnešní době jsou hry na PlayStation 2, jejichž grafika je detailnější, ale málokterá stylovější. Celý hrad má epickou, majestátní architekturu, rozsáhlé síně, enormní zahrady, vodopády, vysoké klenby... zkrátka působí velmi efektně. K tomu přispívá i kamera, která často zabírá scenérii z úhlů, které onu majestátnost podtrhnou. Naštěstí jsou úhly kamer nejen pro efekt, ale je při nich vidět, i co zrovna Ico dělá, takže hráč nebude nadávat na to, že sice vidí krásný spád útesů do rozbouřeného moře, ale nevidí stín, který mu zrovna někam odlétá s Yordou. Navíc hra zvolila pro doplnění atmosféry ještě jeden efekt – žádnou hudbu, jen zvukové efekty, jako je fičení větru nebo rachot sesýpané suti. Ano, v některých momentech hudba zahraje, a potom je poznat, že je úchvatná a k atmosféře hry perfektně sedící, ale po většinu hry ji neuslyšíte. Ico mluví svou hatlamatilkou, ke které ale máme anglické titulky, zatímco Yordina řeč má i titulky nesrozumitelné, tudíž zůstává záhadnou. Pokud si ale hru rozehrajete napodruhé z finálního savu, budete Yordě rozumět.
Co dodat závěrem? Ico je hra, která by svým zpracováním, stylem a hratelností neměla uniknout pozornosti žádného majitele herní konzole firmy Sony druhé generace. Ico se nehraje, Ico se prožívá, jeho atmosféra a styl je zcela pohlcující. Jediné, co mírně zamrzí je horší znovuhratelnost, protože ve chvíli, kdy znáte řešení, kudy kam, jde hrou skutečně projít už velmi rychle. Jinak se díváme na naprostý skvost mezi hrami, bez přehánění.