Recenze hry: Whiplash

Firmu Crystal Dynamics si možná budete pamatovat z dob prvního PlayStationu, kde vytvořili kvalitní a oblíbenou sérii plošinovek Gex. Jejich další plošinovkový projekt byl tedy poměrně očekáván. Naplnil tato očekávání? Přes veškeré klady – pravděpodobně ne zcela, a ve výsledku jde spíše o mírné zklamání. Proč?
Tak hezky popořadě. Hlavními postavami jsou lasičák Spanx a králík Redmond, kteří jsou jen dvěma z mnoha zvířátek vězněných v pokusných laboratořích korporace Genron. Shodou okolností se jim podaří společně prchnout z klece, ale při útěku skončí svázaní řetězem k sobě. Spanx nemluví, zatímco králík Redmond je upovídaný až hrůza. Vůdcem dvojice je lasičák Spanx, který s Redmondem opravdu nezachází v rukavičkách. Následkem všech těch pokusů na Redmondovi došlo k tomu, že je zcela nezničitelný, a tak ho Spanx využívá jak se patří. Potřebuje zbraň? Párkrát práskne stráže po hlavě králíkem na řetězu a ti se odporoučejí do bezvědomí. Potřebuje se Spanx dostat přes zamčené dveře, které jsou citlivé na plamen? Není nic jednoduššího než Redmonda zapálit a přiložit ke dveřím. Je třeba se dostat do výšky? Nafoukneme Redmonda héliem… Všechny tyto skopičiny jsou doprovázeny opravdu humornými animacemi a Redmondova upovídanost a odevzdané komentáře jsou zdrojem opravdu povedeného černého humoru, který vás bude provázet celou hrou. Bohužel je nutno dodat, že přestože jsou hlavně z počátku Redmondovy komentáře zábavné, po čase se ohrají, protože je jejich repertoár poněkud chudší. "Rychloohratelnost" je právě největším problémem celé hry. Jak budete na začátku poslouchat povedené Redmondovy hlášky, bavit se Spanxovými tiky, pobíjet první stráže a vysvobozovat další vězněná zvířátka, budete se bezvadně bavit. Když po šesti hodinách hraní budete ještě stále dělat to samé, protože herní náplň se obmění jen na několika výjimečných místech, neubráníte se pocitu repetetivnosti. Tomu "napomáhá" i takřka stejné prostředí po celou herní dobu. Přece jen, naši hrdinové utíkají z obří podzemní laboratoře, která prostě vypadá jako obří podzemní laboratoř a nemůžeme čekat neogotické chrámy či zasněžené vrcholky hor. Na druhou stranu je okolní prostředí solidně zničitelné, protože vašim úkolem je pomstít se Genronu, což obnáší i nutnost zničit všechno to drahé laboratorní vybavení, abyste firmu postupně přivedli na mizinu. Takže nechápejte mne špatně, Whiplash je zábavná hra, ale především tehdy, pokud si ji budete dávkovat spíše po kratších úsecích. Poutavý nápad a slušný rozjezd bohužel hru ve výsledku samy neutáhnou.
Jak už bylo psáno na začátku, Whiplash měl zkrátka na víc. Jak se budete blížit ke konci, přidá se navíc ke grafické strohosti úrovní ještě další faktor, kterým je nepřehlednost. Budete totiž pobíhat po celém komplexu laboratoří skrze větrací šachty, často zpět na již navštívená místa, ale jinou cestou. Postupně se vám na místech již minulých také postupem času otevírají nové možnosti, jak se dostat dál, ale bývají velmi často dovedně schované. Někdy i na takové úrovni, že v jiné hře by se to dalo počítat jako tajná místnost. Ale dost kritiky. Jak jsem již psal, původní nápad je velice dobrý a hra část z očekávání i naplňuje. Grafika možná neexceluje rozmanitostí, ale postavy jsou rozanimovány velmi pěkně. Kapitolou samotnou o sobě je zvuk, tedy spíše konkrétně dabing. Redmond je nadabován na výbornou, jeho odevzdaný hlas, se kterým vlažně protestuje proti novým a novým Spanxovým nápadům, si rychle oblíbíte. Tahle dvojka hrdinů je vůbec párek sympaťáků, což je jeden z hlavních faktorů, proč s nimi nakonec dospějete na konec jejich laboratorní odysey a nepřestanete hru znechuceně hrát v půlce. Připouštím, ve velmi nabitém žánru plošinovek jsou lepší tituly, než je Whiplash, ale to neznamená, že pokud si ho zahrajete, sáhnete tím vedle.